Opět vyrážíme za poznáním a turistikou

12.06.2017 07:36

Historie se opakuje? Přesně před rokem, 8. 6. 2016, jsem naposledy vyrazil na výlet s dnes již bývalou třídou 9. A. Sešli jsme se v počtu Já + 12 žáků a odjeli autobusem směrem Hejnice. Bylo hezky a šli jsme na Ořešník. A letos? Náhoda? Bylo opět 8. 6., sešli jsme se opět v počtu Já + 12 a odjeli jsme opět autobusem směrem Hejnice. Bylo opět hezky a šli jsme …. úplně jinam. Letos začala éra 6. A a cílem bylo Jizerskohorské technické muzeum v Bílém Potoce.

                Ráno jsme busem dojeli až k Základní škole v Bílém Potoce, tu jsme ohleduplně velkým obloukem vyhnuli a sešli po červené k Muzeu. Před Muzeem se k nám přidal nějaký postarší žák v důchodovém věku, a tak se naše třída rozrostla.  Paní Šerclová z Muzea už o nás věděla a umožnila nám vstup ještě před otevírací dobou. Muzeum je v bývalé továrně a snad proto v kase dostáváme jako vstupenky tzv. „píchačky“. Každý vkládá do strojku, bum, cvak a už tam je čas vstupu do továrny. Jako na šichtu. Ale?  9.12 ? To jste si nějak pospal, zaměstnanče!  No, ještě, že nejdeme na ranní… . Muzeum nebudu popisovat, to je na dlouho. Zajeďte si tam sami. Jen snad pobyt v kokpitu trenažéru letadla musím připomenout. Všichni si vyzkoušeli řídit kniplem letadlo a nějak přistát. No, nějak vždy přistáli. Povětšinou tvrdě. Prohlídka v muzeu je zplánovaná asi tak na hodinu. My jsme tam i s nanukem na závěr strávili více než hodinu a půl. A líbilo se nám tam.

                Loučíme se a druhá (turistická) část výletu právě začíná. Domů jdeme „pěšourem“. Nacházíme modrou značku a stoupáme do Jizerek. Je tak akorát. Nikdo moc neremcá a tak křižujeme poprvé trať Singltreku, podruhé křižujeme trať Singltreku (Karle, nesundávej mi toho cyklistu z kola…) a poté v pohodě dorážíme na Hubertku. Drahá malinovka, drahý nanuk, svačinka snězená a peníze došly.  Proto jdeme dál. Verča, Ester a Simona zpívají hity z hudebky. Tři čuníci jdou, pěkně za sebou, a k tomu fouká na zahradě ticha severní vítr. Že prý jsme neviděli žádné zvíře, konstatoval David. No, při té diskotéce se nemůžeme divit. Vloženou disciplínu - hod šiškami na cíl - vyhrála  Adriana. Nahoru, po rovince, dolů a už jsme na Kyselce. Poslední občerstvovačka.  Zahrajeme si na schovku, pane učiteli. No tak jo. Než vyjdeme z lesa nad Novým Městem, schová se Dominik tak dobře a tak daleko od pikoly, že mám obavu, aby nebyl blíže Ludvíkova. Víckrát nelze tuto nebezpečnou hru riskovat. Radši sejdeme okolo vodárny na náměstí a na mapě si společně prohlédneme, kudy jsme to vlastně šli. Připomínám, že škola stojí na svém místě i v pátek a že byl i domácí úkol z matematiky. Tím obliba učitele spadla na původní úroveň. Může se jít domů. Nashledanou.

                Co na závěr? Vážení rodiče, doufám, že byli Vaši potomci alespoň trochu unaveni a měli jste tudíž klidné odpoledne. A Vy, žáci, Vy se těšte. Za rok vyrazíme na Smrk.

                                                                                                                   Vesnický učitel Miroslav BERAN