VII.A vyráží za „cínovou historií“ Nového Města pod Smrkem

02.07.2018 08:41

Blíží se konec školního roku. Známky povětšinou uzavřeny, žáci v očekávání prázdnin zralí k průšvihům, o přestávkách to na školních chodbách vře a klokotá a škola taktak, že ještě stojí. Proto je nutno pedagogicky zvolit taktiku výletů a unavit žactvo pod záminkou zajímavostí v přírodě i jinde. Nejinak tomu bylo ve školním roce 2017/2018 i v VII.A.

                A tak jsme v posledním týdnu školního roku navázali na úspěšný květnový výstup na Smrk neméně úspěšnou vlastivědnou „procházkou“ po stopách dolování cínu v okolí Nového Města pod Smrkem. V úterý ráno vyrážíme v plném počtu směrem Rapická hora. Počasí je nevyzpytatelné, ale nás neodradí. No, ještě než dorazíme na začátek naučné stezky u říčky Lomnice, jak Jiřinka říká „U mlýnku“, máme urousané kalhoty a mokro v botách. Když všichni, tak všichni. Někteří si sundali i první klíště… . Jiřina, Bára a Terka si připravily i povídání k historii dolování cínu tady u nás. Chválím, holky.  Dozvídáme se první historické údaje a pak vyrážíme po kluzkém můstku přes Lomnici po stopách horníků. Nad Dendrií stoupáme k nejznámější štole, k Beránku Božímu. Zkřížíme singltrek a jsme tam (viz foto). Popovídáme si o náročnosti tehdejšího dolování, pohlédnem bleskem mobilního telefonu dovnitř do štoly, mineme hraniční kámen a prudce vystoupáme okolo zarostlých hald hlušiny vzhůru směrem k hlavnímu cíli – největšímu zdejšímu důlnímu dílu Rappold.

                Ovšem, po výstupu se účastníci výpravy cítí unaveni, reptají a tak přichází vhod občerstvovací přestávka. Zkoušel jsem od žactva vymámit desátek, ale marně. Všechno snědli sami. Dělali, že neví, co desátek je. V tom případě nevím, co je to paní učitelka dějepisu učí. No nic. Alespoň jsem měl jistotu, že se po svačině neprotáhnou mřížemi do štol.

                A jsme na Rapické hoře, na díle Rappold. Nasáváme nejstarší historii Nového Města. Vždyť kvůli tomu cínu bylo naše město založeno. Prohlížíme si různé jámy a haldy, zamřížované díry štol a … začínáme dělat lumpárny. Šišek je všude dost a tak občas někdo nějakou chytne. Schováme panu učiteli batoh, že, Verčo… No je to tak akorát na závěrečné foto u dědičné štoly (viz foto) a radši sestupujeme jako havíři úpatím Rapické hory k Dendrii. Než opět čvachtat loukou, vracíme se raději po novém asfaltu do Nového Města. Jen lehce zpomalíme díky zajímavému ostrůvku při vjezdu do města a svižným krokem dorazíme do cíle. Beze ztrát a s dobrým pocitem, že jsme si připomněli něco z historie našeho města. A mokré boty?  Však oni uschnou, prázdniny jsou dlouhé… .

                Vážení rodiče, doufám, že se domů vrátilo žactvo alespoň trochu unavené, což bylo především účelem výletu. Nevím, jak žáci, ale já jsem si po obědě na gauči „schrupnul“ rád.   

                                                                                                              Vesnický učitel M. Beran